…..je především o odtrhnutí se z běžného běhu času, zastavte se a přemýšlejte.
Dnes jsem opět strávil celý den buď za volantem nebo v kancelářích na jednání. V kanceláři na jednání běžel čas rychle, protože jsem plně vnímal vše o čem se mluvilo a co se řešilo. Vše si pečlivě promýšlel a reagoval na dotazy a konfrontace. Pak jsem sedl do auta a protože jednání probíhala 200km od domova, pohodlně se usadil do sedačky, připoutal se a uvolnil se. V tu chvíli jsem si uvědomil, že začíná přicházet úžasné rozpoložení před tříhodinovou jízdou díky které mám možnost rozjímat nad svým životem a relaxovat. Řízení vozu je pro mě vždy báječnou relaxací a úlevou. Tu spoustu činností, které při řízení provádím, dělám úplně automaticky Často poslouchám PODcasty z mp3 a nasávám nové zkušenosti, ale dnes jsem si dopřál, snad kromě bručení motoru, celou dlouhou cestu v tichosti, jen se svými myšlenkami a úvahami. Dopříval jsem si konfrontaci se sebou samým a přítomnem, které je všude kolem nás a které nás všechny ovlivňuje tak, že si to ani nedokážeme často uvědomit. Uvědomění přítomnosti bez vazeb na minulost a budoucnost je základem i spousty relaxačních metod a relaxačních umění. Hned mi přišlo na mysl že musím sebe a svůj život změnit. Od základu a začnu s tím něco dělat HNED. Zastavil jsem auto a vzal do ruky mobilní telefon. Do vyhledávače zadal řetězec pásmen „THAI-CHI“ a chvíli čekal na výsledek. S překvapením jsem zjistil, že nejbliší mistr tohoto umění je necelé 4km od mého bydliště. Kontakt byl uveden, jal jsem se tedy volat. Mám domluvenu schůzku a první cvičení
Ahoj. Dobré načasovaní. Zrovna procházím obdobím, kdy se tak trošku motám v kruhu
a přemýšlím kudy ven. Je to celkem náročné. Možná to beru moc vážně.
Ať se Ti daří si uvědomovat se
Tomáš
Ahoj Tome.
Celkem Tě chápu i Tvou situaci. Cca 1/2 roku nazpět jsem byl v té samé a netušil jsem jak z toho. Vlastně jsem neměl ani čas to řešit. Jen samá práce, rodina, práce, rodina…..a stále dokola. Chtěl jsem, aby se to všechno na chvíli zastavilo a já se mohl rozhodnout co dál a pak tou cestou jít. Ale přesně tak to v životě nefunguje, nemůžeš všem říct, teď mi dejte na měsíc pokoj a já se pak ozvu. Práce je dělat potřeba kvůli penězům, rodina také péči potřebuje a kamarádi a obchodní partneři jak by smet. Když už jsem nevěděl jak z toho ven, přišla mi pod ruku kniha Stáni Mrázkové „Podnikání z pláže“ a já tu knihu přečetl, jak se říká, „jedním dechem“. Poprvé od dob povinné četby jsem něco takhle zhltnul. A najednou se mi začaly otvírat nové obzory jak v životě, tak v podnikání a já věděl, že je to cesta, kterou chci jít. Existuje samozřejmě mnoho zajímavé motivující literatury. Tato kniha je knihou faktu, ale ukázala mi směr. Od té doby sleduju akce, které Stáňa dělá a čekám na každou další s nadšením. Měj se Tome krásně a přeji hodně správných životních rozhodnutí a zdraví a úspěchu.